Sandra Lacinová: Můj život musí mít smysl a spád!

01. 06. 2021

Poslední roky jsou pro Sandru Lacinovou plné výzev. Děti, práce, společná starost o domácnost, covidová krize a k tomu i kariérní změna. Sandra se před rokem a půl přihlásila do výběrového řízení na pozici kvestorky ŠKODA AUTO Vysoké školy a uspěla. Do nového zaměstnání nastupovala, když byl v České republice první lockdown. Kolektiv a práci poznávala přes počítač, k tomu má doma tři malé syny. Na mateřské dovolené ani jednou prakticky nepobyla. Již od narození prvního dítěte se zároveň věnuje rodině i pracuje. Jako jiné mámy, které kloubí kariéru s rodinným životem, musela čelit mnohým předsudkům. „Stále si řada lidí myslí, že když se ženě narodí dítě, musí s ním být doma. Jenže když je pak doma se dvěma dětmi třeba šest let, pracovní svět se tak výrazně posune, že návrat do praxe je pak velmi obtížný,“ říká Sandra Lacinová, kvestorka ŠKODA AUTO Vysoké školy.

V čem se nejvíc proměnil váš život po narození dětí?

Když jsme čekali prvního syna, nevěděli jsme, do čeho jdeme a samozřejmě nás napadaly otázky, zda to zvládneme, zda budeme dobří rodiče. A zamýšleli jsme se i nad tím, jak budeme muset život přeorganizovat. Pak jsme zjistili, že nic zásadního měnit nemusíme. Děti nám do života přirozeně vpluly, i když jsme museli do určité míry upravit svůj životní styl. Teď už máme děti tři. Hodně řešíme rodinnou logistiku. Máme už zajetý rytmus a díky tomu, že se s manželem na všem umíme domluvit, dá se to skloubit.

Věděla jste už před narozením prvního syna, že se vrátíte brzy do práce?

Nevěděla. Pracovala jsem na pozici, která často znamenala práci až do večera. Bylo jasné, že se tam vrátit nemůžu. Když bylo prvnímu synovi sedm měsíců, naskytla se mi příležitost jít na poloviční úvazek učit. Doplnila jsem si vzdělání a viděla jsem v učení ideální příležitost, jak propojit práci a děti. Úplně jsem se v tom ale nenašla. Pak se měl narodit druhý syn, mě čekala další mateřská. Po půl roce jsem se vrátila do školy. Už jsem neučila, ale věnovala jsem se projektům. To už jsem měla na plný úvazek chůvu. V té době jsme se přestěhovali za město.

Vloni nastal ve vaší kariéře další posun, stala jste se kvestorkou. V jaké situaci vás tato pracovní výzva zastihla?

Když jsem se přihlásila do výběrového řízení, nejmladšímu synovi byl rok, prostřednímu tři a nejstaršímu pět. Cítila jsem, že potřebuji pracovní změnu. Také jsem chtěla vést vlastní tým, pozorovat, jak se lidé v týmu posouvají, jak jim mohu v rozvoji pomáhat a jak se od sebe navzájem učíme. Komplikace byla, že jsem nastoupila v době covidu. Neznala jsem osobně tým ani práci a rovnou začala nepřetržitou prací z domova. Dalo se to zvládnout díky tomu, že tým je skvělý a lidé vstřícní. Dosud jsem bohužel vzhledem k okolnostem neměla možnost zažít školu v plném životě. Moc se těším na chvíli, až opět celý areál ožije a zaplní se studenty a učiteli. To je pro mě inspirativní prostředí.

Vyšel vám nějak zaměstnavatel vstříc, abyste mohla práci a rodinný život skloubit? 

Já měla na nadřízené vždy štěstí. Věděli, že mám děti, ale také to, že si svou práci udělám. A nezáleží na tom, jestli dopoledne, odpoledne nebo večer. Důležitá je otevřenost, důvěra a domluva. Když je dítě nemocné, zůstávám s ním první dny doma. Pokud není žádný důležitý termín, ve tři v práci končím, jedu vyzvednout děti a můj nadřízený ví, že pokud mi zbývá něco dodělat, dodělám to z domova. Pokud potřebuji, vezmu si s sebou děti třeba na hodinu do kanceláře. Raději pracuji ráno, vstávám ve čtyři hodiny, a pokud mám nějaké resty, věnuji se jim.  

Jak řešíte nenadálé situace, když se třeba musíte v práci zdržet?

Vše řešíme operativně. S manželem hodně plánujeme a komunikujeme. Podpora manžela je velmi důležitá. I když je i on pracovně vytížený, nikdy mi neřekl, že mám být doma, starat se o děti, vařit a uklízet. Věděl, že potřebuji seberealizaci a uplatnění. Pokud bychom nehledali řešení, nakonec by se to negativně projevilo na našem vztahu. I když jsme někdy unavení, jde to. Já se vždy po práci těším domů. Dětem se pak věnuji naplno a trávím s nimi čas kvalitně.

Kdo všechno vám s chodem domácnosti pomáhá?

Starší synové chodí do školky. S nejmenším nám pomáhá chůva. Jednou týdně máme zajištěn úklid celého domu. Zbytek je na mně a manželovi.

Bylo těžké sehnat chůvu, která by se s vaší rodinou sžila?

Měli jsme na chůvy velké štěstí. Doposud jsme měli pouze dvě a obě se staly součástí naší rodiny.

Máte nastavenou nějakou hranici, že byste si třeba kvůli práci v rodině něco nenechala ujít?

Nenechala bych si ujít třeba besídku dětí, schůzku ve škole. Nemám problém zavolat, přesunout schůzku a mohu upřímně říct, že chci být u důležitých momentů svých dětí. Chceme si tyto momenty s manželem užít. Nechci také, aby si děti v dospělosti pamatovaly, že jsem u jejich důležitých okamžiků chyběla.

Na jaké chvíle dne se nejvíc těšíte?

Když vidím, jak jsou děti šťastné a radují se, to jsou šťastné chvíle i pro mě. 

Jaké předsudky, které vůči pracujícím ženám-matkám vás nejvíc rozčilují?

Stále si řada lidí myslí, že když se ženě narodí dítě, musí s ním být doma. Sama jsem se setkala s názorem muže, co dělám v práci, že mám být doma a kojit. To mi bylo velmi nepříjemné. Poznámky o kojení jsem slyšela i od žen. S předsudky jsem se ale setkala i přímo v rodině. Nemohli pochopit, že jsem se brzy vrátila do práce.

Máte nějaký tip pro ženy, které se rozhodují, zda se brzy po narození dětí vrátit do práce?

Pokud žena cítí, že se do práce vrátit chce a je to pro ni důležité, neměla by se obávat reakcí svého okolí nebo o sobě pochybovat a měla by to udělat. Zvládnout se to dá, i když je třeba někdy pomoc druhých. Často máme obavy jen samy v sobě. Přitom jsme velmi silné.


Sandra Lacinová

Sandra Lacinová pochází z Rakovníka. Nyní žije se svým manželem, 3 syny a psem na venkově nedaleko Mladé Boleslavi. Vystudovala vysokou školu a dále si při dětech dodělala pedagogické vzdělání. Několik let studovala a pracovala v zahraničí. Již 15 let se pohybuje v automobilovém průmyslu. Má ráda pestrý a tvůrčí život, který má smysl a spád. Snaží se obklopovat lidmi, kteří mají tah na branku, přichází s novými nápady, hledají i netradiční cesty k cíli, přitom však hrají férově a ohleduplně k ostatním. Mezi její koníčky patří sport, keramika či zahradničení.

Používáním tohoto webu souhlasíte s tím, že k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a cílení reklam používáme soubory cookie.
Souhlasím